Víra i tradice
Víra i tradice
Někdo pojímá velikonoce skrze křesťanství a snaží se dodržovat předepsané zvyky i jídelníček. A jiný zas jen rád přivítá jaro a udělá radost druhým.
Karel:
Jsem křesťan. Velikonoce pro mě znamenají především skutečné vítězství dobrého krále nad lidskou zlobou a možnost znovu začít. V praxi s tím úklid vlastně souvisí. Rád trávím tyto svátky s přáteli, kteří jsou podobného ražení. Kromě toho, že zajdeme do kostela, máme i zvláštní jídelníček. Ve čtvrtek to bývá jehněčí s chlebovými plackami. V pátek chleba s vodou. V sobotu nic mimořádného, ale po obřadech (něco jako půlnoční, ale je dřív) se pochopitelně slaví třeba až do rána. V neděli jsem s nejbližší rodinou a pondělí už delší dobu moc neřeším. Nepřijde mi zas tak důležité.
M.D.:
Od té doby, co jsem se před skoro 50 lety přivdala na vesnici, se změnily i moje postoje k velikonočním zvykům. Každoročně ráda vítám koledníky místní i z dětí chalupářů a z jejich veselých očí i odříkaných říkadel mám vždycky velkou radost. Postupně chodily koledovat i moje děti, i moji žáčkové z místní ZŠ a dnes už i jejich děti. Moc rychle to letí!
U nás je zvykem, že chodí s pomlázkami i tatínkové v samostatných hofech, ale: Koleda,koleda RUM anebo Koleda, koleda, ŘÍZEK! - to u nás neříkají, protože vědí, že vždycky nějakou dobrotu dostanou. Loni mi docela vehnal slzičky do očí bývalý žáček, dnes dvoumetrový student VŠ, když vzorně přednesl říkanku, kterou jsem je učila v 1. třídě... Pletu, pletu pomlázku, bez nití a provázků...
Pro děti peču dobrá perníková slepovaná a ozdobená vajíčka. Mají je raději než opravdická nebo kupovaná. Vím, že se pak ve škole s nimi chlubí při svačině. A velikonoční výprask? Ne - jen lehké pošimrání pomlázkovými pentlemi. Paní učitelka se přece nepere!